Výběr z textů

KAREL ČAPEK:
Conan Doyle a Sherlock Holmes

22. 5. 1859 – 7. 7. 1930

Conan Doyle v dějinnách psanné literatury bude asi zaujímati méně místa, nežli mu právem náleží v dějinách literatury čtenné. Ať soudíme jakkoli o detektivním žánru Doyla, vedle francouzského Gaboriaua jest v něm klasikem. Gaboriau nesl ještě přítěž konvenčního romantického románu; Doyle je autor zcela moderní, čistě intelektuálně prosycené břitkosti, vědecké detekce. Jeho Sherlock Holmes zůstane trvalou postavou našeho světa fikcí; žije svým trochu suchým odbornickým životem mezi věčnými hrdiny a vášnivci, mezi Fausty, Dony Quijoty, Monte Christy a tím vším; je tak výrazný a živý, že se nám zdá daleko bližší než jeho autor sir Conan Doyle. V posledních letech jsme čítali Doyleovo jméno mezi obhájci a vykladači spiritismu a snad tato konverze detektivního pozitivisty v člověka uvěřivšího, jenž přijímá tajná znamení ze zásvětí, má své příčiny v nějakém zlomu osobního života; ale snad je to hlubší a skoro tragický motiv ducha, jejž laboratorní metoda přesného zjišťování faktů nakonec vyvrhla neukojeného a zmateného na břeh tohoto moře temnot, které uniká do nekonečna naší detektivní zvídavosti. Tam nyní zašel sir Conan Doyle, ale jeho Mr. Holmes s tenkými rty, lulkou, duch nemetafyzický a suše faktický, bude ještě dlouho žíti pro nás živé.

Lidové noviny, 8. 7. 1930
převzato z:
K. Čapek, O umění a kultuře III
Praha (ČsS) 1986